Nepřízeň osudu neměla šanci!

jezdci: Erik Provazník, Milan Sitnianský, Petr Vorlíček
manažer týmu: David Novotný

    Když jsme psali o Mistrovství světa Supermoto ve Vysokém Mýtě, byli jsme opravdu plní emocí a nadšení. Ale to, co jsme zažívali na Mistrovství světa národů ve francouzském Carole, tak na to nám slova ani nestačí, to musíte zažít. Byl to TOP STROP!
    Za český tým závodili elitní jezdci – Petr Vorlíček jako „rider 1“, Milan Sitnianský jako „rider 2“ a náš Erik Provazník jako „rider 3“. Pozice manažera týmu se zhostil David Novotný. Z delegace REGION RACING jel samozřejmě Erik Provazník jako jezdec, Matěj Bock jako mechanik NO.1 a já - Adéla Matějková - jako týmová asistentka.
    Původní plán byl, že do Francie budeme přejíždět již ze závodů MMČR v Melku. Ale, bohužel, co čert nechtěl, v Melku se nám zadřela ostrá závodní motorka. Takže jsme se točili zpátky do ČR a vezli motorku do servisu Yamahy. Naštěstí ve středu před národy jsme si ji vyzvedli a rovnou jeli do Paříže. Asi 100 km od základny nám začaly na karavanu svítit brzdy! Máme naložených 7,5 tuny… a čeká nás 2000km. Ale kdo potřebuje brzdy, že? Cesta byla dlouhá a náročná. Hlavně těch posledních 20 km, které jsme jeli asi hodinu a půl. Čtvrteční den jsme věnovali aktivnímu odpočinku procházkou po Paříži, někteří hrdinové (čti: Provazník) šli běhat a někteří to prostě zalomili a dospávali noční šichtu.
    V pátek ráno hurá na autodrom Carole! Už jen při příjezdu jsme valili oči. Krásný autodrom s luxusním terénem a zázemím pro jezdce. Pecka! Postavili jsme depo a šli na přejímku. Někteří z vás si možná pamatují, že jsme ve Vysokém Mýtě měli problém s hlukem. Tak tady jsme prošli na první dobrou! Děkujeme panu Nekvapilovi z DVR Exhaust. Zbytek dne jsme už jen chystali motorky a společně si užívali téhle skvělé akce, na které jsme se sešli.
    Sobota byla ve znamení tréninku, kvalifikace a kvalifikačního závodu. Už v prvním tréninku přišel první problém. V nedokončeném druhém kole se nám opět zadřela ostrá závodní motorka. Z jakého důvodu jsme neměli tušení a kvůli záruce jsme se ani nepokoušeli se v ní vrtat, byť jsme měli nejlepšího “mecháňu“ co jsme mohli. Bylo tedy jasné, že Erik bude muset závod Mistrovství světa národů odjet na starém, tréninkovém a méně výkonném modelu. Mysleli jsme si, že tím je naše smůla vybraná. Jenže … nebyla. V kvalifikaci Erik dostal černou vlajku kvůli upadlému krytu pod motor. Ještě nikdy jsem neviděla Matese tak rychle běžet, aby kryt vyměnil a Erik mohl znovu bojovat o svůj nejrychlejší čas. Je už ta naše smůla u konce?
    Erik v kvalifikačním závodu předvedl moc pěkný start. Bohužel, před ním upadl jeden jezdec a on musel zastavit. Později, při stíhací jízdě,  v terénu při předjíždění jednoho ze svých soupeřů, Erik spadl. Nakonec do cíle dojel na 7. místě. Našim kolegům Síťovi a Petrovi se dařilo, obsadili druhé a třetí místo ve své skupině. Bohužel, přišla smůla zase na Síťu. Po kvalifikačním závodě si ho vybrali na přeměření hluku a neprošel. Přišlo nám zvláštní, že na jednom výfuku naměřili 116 dB a na druhém 99.dB. Nedalo se s tím nic dělat. Jeden výfuk neprošel a Síťu to stálo 5 pozic dolů. Do závodu jsme nastupovali tedy ze sedmé a 21. pozice. První den byl opravdu náročný a pomohla nám podpora manažera týmu. I přes to, že nás potkávala jedna nepříjemnost za druhou, udržoval nás v klidu a v pohodě a tímto mu velmi děkujeme.
    Do neděle jsme se probudili s dobrou náladou. Bylo důležité nechat veškerou smůlu za zády a dát maximum do závodního dne. Dopoledne čekal jezdce warm up a hned poté krásný zahajovací ceremoniál, kde se na startu sešly všechny zúčastněné země. Jezdcům a manažerům byly předány pamětní medaile, poslechli jsme si francouzskou hymnu … a pak už to vypuklo!

Nedělní jízdy vypadaly takto:
    Sitnianský – Vorlíček (5. místo a 9. místo)
    Sitnianský – Provazník (3. místo a 10. místo)
    Vorlíček – Provazník (6. místo a 12. místo)

    Náš Erik v obou jízdách startoval ze zadní 21. pozice. Čekala ho tedy vždy stíhací jízda. Bylo však jasné, že mu bude chybět výkon ostré závodní motorky. Na možnosti, které měl, zajel strop.
    Jeden nejhorší výsledek jezdců se škrtal, v českém týmu to bylo 12. místo Erika Provazníka. Po součtu bodů všech našich jezdců jsme se umístili na bramborovém čtvrtém místě.
    Tímto bychom rádi poděkovali především kolegům Milanovi Sitnianskému a Petru Vorlíčkovi, dále manažerovi týmu Davidovi Novotnému. Děkujeme všem ostatním, se kterými jsme trávili závodní víkend – rodina Vorlíčkovi, Anička Volfová, Hanička Dvořáková. Děkujeme Autoklubu České republiky za možnost postavit se na start takto velkých závodů. Děkujeme všem našim partnerům.

    Na samotný závěr bych ráda sama za sebe poděkovala Matějovi Bockovi za perfektní servis našich motorek. A samozřejmě děkuji Eriku Provazníkovi za to, že se ani v těžkých situacích nevzdává a bojuje. Eriku, jsme na Tebe pyšní!

Text: Adéla Matějková

1. místo: France (Chareyre, Vincenot, Bidart)
2. místo: Italy (Monticelli, Sammartin, Filippetti)
3. místo: France Jr (Bonnal, Catherine, Marie-Luce)