Risk je zisk. Nebo taky ne...

    "Po opravdu hodně dlouhé době se mi podařilo, že jsem mohl na závody vyrazit už ve čtvrtek. Tudíž pátek byl den jen pro mě a takového luxusu se mi moc často nedostává, takže jsem ho opravdu věnoval odpočinku na víkendové závody. Prošel jsem si trať, rozmýšlel různé taktiky a pak si jen připravoval motorku, ostatní věci a těšil se na svůj doprovod – manželku Káťu a mechanika Bohuslava Vaňouse.
    Začaly závody. Kvalifikace mi absolutně nesedla, byl jsem na pátém místě. Pouze 0,3s mě dělily od třetího jezdce, ale tyto tři desetiny sekundy jsem nedokázal překonat.
    V úvodní rozjížďce se mi opravdu vydařil start a v zatáčce jsem byl druhý hned za Bernim, ten jel velmi defenzivně a první místo si bezchybně podržel. Do cíle jsem tedy dojel druhý.
    V druhé jízdě start opět nebyl špatný, ale v první zatáčce můj soupeř Pedro narovnal motocykl a abych se vyhnul kontaktu, musel jsem taky, což vedlo k velké časové ztrátě a posunul jsem se na šesté místo. V tu chvíli už mi bylo jasné, že pokud budu chtít dojet opět na druhé pozici, budu muset riskovat a v Písku se opravdu hodně špatně předjíždí. Hned v druhém kole jsem atakoval německého jezdce. Ten však usilovně vzdoroval a ve výsledku jsme si nepolepšil ani jeden – oba jsme šli z dráhy ven. Abych nedostal časovou penalizaci, musel jsem neměckého soupeře nechat najet na dráhu jako prvního, ale on při nájezdu zpět na dráhu přepadl přes pneumatiky. No a já byl najednou devátý. Adrenalin proudil celým mým tělem a opravdu jsem makal, abych do cíle dojel co nejlépe. Když už jsem dotahoval na čtvrtého jezdce, začalo pršet a závod byl ukončen o tři kola dříve. Takže v cíli pátý, celkově čtvrtý. Na tu hrůzu není umístění nakonec tak špatné, ale nejsem se sebou a svým výkonem spokojený. Nicméně poděkování patří Bohuslavu Vaňousovi, který obětoval jeho volný víkend a jel se mnou. A také děkuji své manželce za psychickou podporu!" řekl o závodu Erik.

1. místo: Bernard Hitzenberger

2. místo: Peter Mayerbucher

3. místo: Martin Huber