Rozhovor s Pavlem Urbanem

RRT : Jak dlouho vlastně jezdíš MX, na jaké motorce jsi začínal a kolik Ti bylo? 

PU : Někdy v roce 1995 tátův společník ve firmě koupil klukovi Yamahu PW50, já jsem se na ní projel a druhý den jsem měl svoje PéWéčko v garáži :) Zajímavý je, že původně jsem tátovi moc po hlíně jezdit nechtěl a spíš jsem si to tak nějak klopil na asfaltu a postupně ušoupal levou stupačku, asi jsem měl být silničář....

RRT : Na jakých závodech se s Tebou můžeme potkat, co teď jezdíš? 

PU : Jako každý rok se účastním seriálu MMČR a závodů krajského přeboru, což je při studiu VŠ a polovičním úvazku v práci asi moje maximum.

RRT : Kdo je Tvůj největší soupeř na trati? 

PU : Už řadu let se po tratích kočkuju hlavně s dvěma klukama a kdo nás trochu zná, tak ví, že mluvím o Michalu Bártovi #36 a Martinovi Vaněčkovi #23. Ať jedu na trénink nebo na závody, tak tyhle dva týpkové se pořád motají kolem mě.

RRT : Jaký je Tvůj nejhorší / nejlepší zážitek v MX? 

PU : Nejlepší zážitek z motokrosu? Asi pokaždý když se mi něco povede, ať už je to projet zatáčku nebo skočit nějaký skok, MX je jeden velký zážitek. Jako nejhorší zážitek bych označil asi období od září 2013 a následně celou sezonu 2014. Na podzim 2013 se mi povedlo skočit v Třemošnici 2. lavici bez motorky a dopadl jsem až na rovinu a zůstal bezvládně ležet. Přes zimu jsem se snažil dát dohromady a v únoru začal pomalu trénovat. Po 3 týdnech se mi v Chlístově povedla další kuriozitka, kde dopadl na jednom skoku a přepůlil jsem motorku. To už bylo trochu psychicky náročnější, ale snažil jsem se to hodit za hlavu. 14 dní na to jsem se zúčastnil prvních závodů, které se jely.... v Třemošnici. Ve druhém kole 1. jízdy jsem dostal cihlou do hlavy takovou šlupku, že mi to vyndalo sklo z brýlí a už mě zase vezli do nemocnice do Čáslavi, kde si mě půlka personálu pamatovala už z podzimu.... S vírou, že už to bude lepší jsem vyrazil na další závody do Pacova, kde opět ve druhém kole první jízdy měl v nejrychlejším sjezdu ošklivý pád Tomáš Lhotský. Jeho motorka se vydala přesně mě do cesty a já ve snaze se jí vyhnout jsem v plné rychlosti trefil břeh a zase z mašiny vypochodoval přes hlavu a zlomil jsem leatt brace. Od té doby jsem do konce sezony na motorce už bál, nebavilo mě to a byl jsem pevně rozhodnutý skončit s ježděním.

RRT : A Co Tvoje nejvíc / nejmíň oblíbená trať? 

PU : Mezi oblíbené tratě patří jednoznačně Pacov, tam se mi jede vždy perfektně. Hodně se mi líbí ještě trať v Dolních Heřmanicích a tréniková trať v Chlístově. Nejmíň oblíbená trať je určitě Kaplice, to je pro mě něco jako kryptonit pro supermana ......

RRT : Co jiného Tě ještě baví kromě MX? 

PU : Protože už jsem asi nasáklej benzínem až moc, tak mě baví určitě ostatní motoristický sporty. Rád si zajdu na plochou dráhu a rally. Asi jako každýho mě baví sportovní auta a pomalu začínám přicházet na chuť silničním motorkám. Poslední dobou mě začínají bavit aktivity související s přípravou na MX, takže nějaké to běhání a cvičení. Když si chci odpočinout, vezmu vodítko a psa a jdeme někam, kde se vyřádí zase on.

RRT : Chceš ještě něco dodat na závěr? 

PU : Určitě chci poděkovat tátovi a mámě, že mě už takovou dobu podporují v mém ježdění. Dále velké díky patří Milošovi Vrtalovi, který mi pomáhá od roku 2012 a každoročně je schopný mi zajistit stále lepší a lepší podmínky. Poděkování patří určitě panu Škulavíkovi a nakonec panu Šilhánkovi, který mi v posledním roce také velmi pomáhá. Takže všem díky moc.

RRT : Já díky moc, že sis na mě udělal čas a doufám, že už se zážitek z Třemošnice nebude opakovat, byl to totiž zážitek i pro mě... :) Ať to lítá!

foto : Martin Matula, A.Balínová, Kosařová, archiv PU