Štěpánková se zranila v Opatově

Jezdec: Vendula Štěpánková

    Moje první závody v roce 2022 proběhly na trati v Opatově u Svitav. V mém případě by se mělo jednat o hodně náročnou sezónu. Vzhledem k maturitě a přijímačkám na vysokou školu, které mě zanedlouho čekají, zřejmě nebudu vědět, co dělat dřív. Závodění jsem se ale nechtěla vzdát, protože bez toho bych byla hrozně frustrovaná. K tomu jsem se rozhodla letos přestoupit na čtyřtaktní 250, se kterou si na sebe pořád ještě zvykáme a pomalu se dáváme dokupy.
Do ranního tréninku jsme nastupovali jako první. K mému překvapení trať nebyla přelitá jako obvykle. Místy idoš, jinde trochu bláto. Moc dobře se mi ale nejelo. Vymluvila bych se na to, že mám na nové motorce najeto tak 5 mth, ale to je vážně jen výmluva.
    Kvalifikace na Nova cupu probíhá formou závodu. Startování na čtyřtaktu jsem si zkusila pouze tři čtvrtě hodiny před tím v tréninku, takže jsem s ničím světoborným nepočítala. K mému údivu jsem odstartovala celkem solidně. Dokonce se mi naskytla možnost se prodrat ještě víc dopředu, ale nechtěla jsem zbytečně riskovat. Stejně by mě většina kluků předjela. Jízda potom až do konce probíhala bez větších komplikací.
    Start do první rozjížďky už se mi moc nepodařil. Pohybovala jsem se někde na konci startovního pole. V této jízdě jsem se však problémům nevyhnula. Asi dvě kola před cílem se mi povedlo si zašlápnout motorku v jedné zatáčce a spadla jsem. Ztratila jsem tady dost času a předpokládám, že mě všichni soupeři předjeli. Nic se mi nestalo a do cíle jsem to tedy nějak dokroužila. Nadšená jsem ale rozhodně nebyla.
    Do druhé rozjížďky jsem odstartovala dost podobně jako do té první. Celou dobu mi ale v hlavě zněla myšlenka, že tentokrát nesmím takhle hloupě spadnout. Jízda probíhala bez potíží až do doby, kdy nám ukázali, že do konce zbývá jedno kolo. V tu chvíli jsem dost zpomalila a byla opatrnější, ani nevím proč, rozhodně mi to k ničemu nebylo. Osud tomu asi tak chtěl a 4 zatáčky před cílem jsem na sjezdu před startem bohužel znovu spadla. Trefila jsem blbě hranu a vyskočila z motorky. Víc už si nepamatuju, mám tam okno… Chvíli jsem byla v bezvědomí. Nyní ležím v nemocnici se zlomenou stydkou kostí na pánvi, nataženým svalem v rameni a naraženou krční páteří.
    Moje první závody tedy dopadly nejhůř, jak mohly. Nemám co dodat. Týden před maturitou tohle rozhodně nechceš a nepotřebuješ. Asi jsem se na závodění měla na chvíli vykašlat a nějak to vydržet. Jenže to bych nesměla být tak umíněná a tvrdohlavá. Nezbývá nic jiného, než se se situací smířit a nějak to přečkat. Moc děkuji Region racing teamu za podporu a znovu se omlouvám za následující odmlku od závodů. Největší díky však patří záchranářům a všem, co kolem mě byli. Děkuju za pomoc.

Text: Vendy Štěpánková

    Některé závody svých jezdců beru osobněji víc než jiné… A to je právě tento případ... Netajím se tím, že Vendy je moje oblíbenkyně. S tímhle zlatíčkem jsem se seznámila před mnoha lety, když s motokrosem začínala a viděla jsem její začátky, její první výhry i její prohry. Proto se mě každý její závod velmi dotýká. Vím, že je to velká bojovnice a pevně věřím, že jí ani tento nezdar nezastaví. Chci Vendy veřejně poděkovat za její houževnatost a loajálnost. Vendy je člověk, kterého si přeješ mít nejen v týmu jako jezdce, ale chceš ho ve svém životě i jako přítele.
(Adéla Matějková, asistentka týmu)