Tak jsme měli soustředění...

Tak jsme měli soustředění… 

    Historicky první soustředění týmu REGION RACING s.r.o.. Když jsme už v loňském roce začali s Erikem přemýšlet o soustředění, tak jsem si říkala „jojo, to tady jen zase něco plácáme a nakonec z toho nic nebude..“. No, nějak nemůžu uvěřit tomu, že se to fakt stalo!!! Sedím tady, v hotelovém pokoji, protože nás hned po soustředění čeká supermoto trénink v Německu a přemýšlím.. nabitá pocity, dojmy a neskutečně šťastná! Ono to dopadlo a bylo to super!!! 

    Všechno to začalo na začátku května letošního roku kdy jsem přišla za Erikem a říkám: „závody v nedohlednu… co to soustředění?“ a Erik: „jo, jsem pro, ale nachystej to. Tenhle víkend už to nestihneme, takže to připrav na ten další.“ Aha, oukej.. nachystej si soustředění za týden. Ono se to nezdá, ale to je nějakého chystání. No nic, domluvili jsme trenéry, domluvili jsme trať a že pojedeme. Termín byl stanoven na 15.-.16.května. Napsala jsem report, že konáme soustředění a spustila registraci. Začala ladit program, objednávky věcí pro kluky, zázemí, fotografa atd atd… Jediný co jsem nezvládla, tak objednat počasí. Dva dny před plánovaným soustředěním jsme to kvůli počasí zrušili – stálo mě to hodně nervů a tichou domácnost. No nic… tak znovu a lépe. Uděláme to soustředění poslední víkend v květnu! Do poslední chvíle jsem se klepala jestli nám spustí sezónu nebo ne a poprvé jsem byla vděčná za naši neschopnou vládu :)))  A začala chystačka nanovo… report, registrace, znovu objednání tratě, znovu zajištění trenéra .. prostě všechno znovu. Ale co, vždyť to děláme pro tým. 

    Než jsem se nadála, soustředění bylo tu. V pátek jsme všichni lítali jak hadr na holi – já, Erik i Vítek. Karavan v opravě, jedinou naši záchranou byl náš staroušek superb, vlek a stan. Všechno jsme naložili – motorku, stan, pneumatiky, motorex, díly, výživu. Vlek praskal ve švech a už jsme razili směr Čistá u Litomyšle. Počasí hlásilo střídavě oblačno, pod mrakem, déšť, bouřky, místy i sněžení a bio předpověď byla na trojce #todáme #mysenevzdáváme. Dojeli jsme na trať a v tu chvíli přišlo moje první zoufalství… takhle jsem si to nepředstavovala, myslela jsem že trať bude hluboko naoraná, nakropená – prostě v TOPu. Záchranou bylo, že začalo lehce pršet. Rozbalili jsme stan, všechno připravili a konečně jsme si po dlouhém dni sedli a trochu si dali oddych.. Někteří z nás ten oddych trochu přehnali, vypili víc vína, tančili na Hříšný tanec a nevěděli jak se dostali do postele…. Stává se.

    Sobota. Krušné ráno. V sedm ráno budíček – nachystat kompletní cataring  - kávičku, čajíček, ovocíčko, buchtičky. Kdo tohle má? A v tu chvíli přišli na scénu trenéři – Erik Provazník a Michal Votroubek !!! Den byl zahájen rozcvičkou v podobě běhu a následného protažení. Po rozcvičce byla snídaně a hromadná schůze o tom, jak bude vypadat den. Součástí celého soustředění bylo také týmové focení s naší profi fotografkou Pavlínou Kubíčkovou – fotky budou zveřejněny v průběhu týdne. A právě focení odstartovalo jízdu na motorce – na start se dostavilo neskutečných 25 jezdců! A to byl pohled .. v tu chvíli jsem zatlačila první slzu. Fakt tu stojím, přede mnou 25 jezdců, REGION všude kam se podíváš a všechno šlo jako po drátkách. První tréninkový blok obsahoval zahajovací volný trénink na 20 minut, poté si trenéři rozdělili jezdce do dvou skupin a šli trénovat úseky. Počasí nám v tu chvíli přálo – svítilo slunce. Právě v sobotním dopoledním bloku si kluci zkusili tvrdý povrch… Pak přišel oběd… a pak? Pak začalo pršet. V tu chvíli se stala trať absolutně nesjízdnou – hotový mejdlo. Jenže co teď.. Někteří stateční jedinci na tu klouzanici vyjeli a vraceli se jak koule bláta – včetně trenéra Erika. Na všech možný meteo stanicích jsme sledovali co se na nás žene a podle toho upravovali program… Po domluvě s trenéry bylo rozhodnuto, že v pět odpoledne začne druhý tréninkový blok a že všichni musí na trať – vždyť i jízda na blátě se musí trénovat. A mytí motorek taky… V sedm večer byl odpolední blok uzavřen. Umyli jsme motorky, sebe ve studené vodě (moje chyba, zapnula jsem pozdě bojler a celý večer mě to trápilo). Dali jsme si nějaké to pivko a víno za odměnu, pokecali a šli příjemně unavení spát.

    Neděle. Den druhý. Ráno nás přivítalo sluníčko, trať však po nočním dešti vypadala poměrně strašidelně. Opět kávička, ovocíčko, běh, rozcvička a v devět už jsme seděli na motorkách. Opět jsme tréninkový blok zahájili volným tréninkem na 20 minut. A světě div se, z původně strašidelné tratě se stala trať s ideálním povrchem. Takže jsme si zkusili všechno - tvrdku, bláto a i idoš! :-) Co víc si můžeme přát :-) Původně byl naplánovaný modelový závod, ale toho povrhu bylo potřeba využít, takže se jezdci opět rozdělili do skupin a šlo se znovu na úseky. Dopolední program a vlastně celé soustředění bylo zakončeno závodní rozjížďkou na 15 minut + 1 kolo. Vítězové kategorií MX1, MX2 a 85ccm si domů odvezli cenu od Motorexu. 

    A co bych chtěla říct závěrem? Děkuji! Děkuji našim trenérům. Musí říct, že přístup k tréninku Michala Votroubka se mi velmi líbil! Bylo skvělé, že sám vytáhl motorku, a tak mohl vše názorně ukázat a neplácal jen slovy do větru. S každým jezdcem individuálně mluvil a rozebíral jejich jízdu, techniku, způsob tréninku .. a to jak na trati, tak v depu. Stejně tak trenérský výkon Erika Provazníka stojí za zmínku. Vlastně oba trénovali stejným způsobem a předali jezdcům veškeré své know-how. Vysypali jim zkrátka úplně všechno co vědí, všechny svoje zkušenosti. 

    Děkuji naší skvělé fotografce Pavlíně Kubíčkové! Už se těch fotek nemůžu dočkat!

    Děkuji našemu zdravotnickému dozoru – Karče Špačkové! 

    Děkuji všem doprovodům jezdců, že jste nám pomohli s organizací. 

    Děkuji všem zúčastněným jezdcům, protože to prostě byla pecka od A do Z !!! Děkuji za to, že jste tak skvělí !!

    A největší dík si zaslouží Erik Provazník. Protože bez něj by nebylo nic. Eriku, děkujeme!

    Tak a víte co? Já jdu hledat termín na další soustředění! 

text: Adéla Matějková, týmová asistentka