Trénink startů nebo mistrák v supermotu?

Jezdec: ERIK PROVAZNÍK

    Byl to první závod sezóny, takže jsem se na motocyklu v závodním tempu spíše hledal. Naštěstí, ke konci podniku jsem se i našel. Pro trénink byla vyhrazena celá sobota. Tento den byl měřený, což je obrovskou výhodou pro tým a mechaniky, a to z důvodu správného nastavení stroje s odezvou na časomíru.
    I přes to, že ze závodu vezu méně oblíbenou bramboru, jsem si závod velmi užil a v podání poslední rozjížďky musím konstatovat, že souboje, tempo i adrenalin byl rovný světovým závodům.
    V kvalifikaci, kterou klasicky neumím (nedokážu se dost nas**) jsem obsadil 4. místo, cca 0,6s za neměckým Peterem Mayerbucherem. Záda mi jistil Miloš Řihák, který byl zhruba 1s za mnou. Když jsem přijel do depa, skoro jsem dostal strach, že v závodě pojedeme každý sám.
    V první rozjížďce se to tak přesně stalo. Divácky nuda, závodně nuda, byl to takový rychlý trénink. V cíli to vypadalo: Síťa - 7s prázdno - Vorel - 7s prázdno - Pedro - 7s prázdno - já - 10s prázdno - Miloš .... Myslím si, že to snad nebavilo nikoho. Vše jsme si vynahradili druhou jízdou...
    Start závodu druhé jízdy byl doslova prokletý. Opakoval se 3x!!! Poprvé dva pády, 1x sanitka na dráze. Podruhé jeden pád, znovu sanitka na dráze. Do třetího startu vznikli pochopitelně problémy s palivem. Nikdo nepočítal, že najedeme skoro 10 minut zahřívacími koly a pokusy o start. Nakonec start potřetí, dolili jsme benzín (skoro všichni) a úspěšně odstartovali! Hurá! Síťa jel dopředu - to se dalo čekat, vzhledem k jeho výkonnosti, ale ostatní trojka - Vorel, Pedro a já jsme jeli pospolu. Zhruba ve čtvrtém kole Síťa zvolnil, řekl jsem si "dostal rozum, pustí nás tři před sebe a pak si nás v rámci tréninku předjede", však Síťovo nasazení a boj o titul podobnou variantu vůbec nepřipouštěl. Problém byl v technice. Vorla pustil, Pedra taky a asi myslel, že motorka zázrakem už funguje, když byl přede mnou. Nefungovala. Za Síťou jsem ztratil drahocennou vteřinu, Pedro si najel cenných 20m, pak teprve Síťa uvolnil dráhu v terénu, kde pro technickou závodu neprojel vnitřní kolej a tím se mi otevřela cesta zpět na Pedra. To byste nevěřili jak je těžký dotáhnout blbých 25m na Pedra, který jede úplně stejně rychle jako vy... Podařilo se. Dvě kola před cílem jsem byl Pedrovi doslova na zadním kole. Udělal jsem maximum a když signalizace ukázala kolo do konce, Pedrovi jsem to poslal po cíli na brzdách. V hlavě si říkám jenom "juchůůů", ale nevěděl jsem, že radost je předčasná. Pedro jako zkušený závodník mě samozřejmě předjížděcí manévr ihned vrátil. Musím říct, vrátil tak čistě, jako jsem ho já předjel, takže úžasný fairplay boj. V cíli tedy Pedrovi patřilo druhé místo za Vorlem. Já jsem bral sice jako poražený trojku, ale ze závodu jsem byl moc spokojený.
    Děkuji svému mechanikovi, Matějovi Bockovi, za skvělý TOP servis, manželce a dceři za podporu, svému týmu REGION RACING a všem, kdo nám fandí.

text: Erik Provazník

1. místo: Petr Vorlíček
2. místo: Milan Sitnianský
3. místo: Peter Mayerbucher

Foto: Pavel Horák